HISTORIE SOUBORU

Historie Hlavy B se začala psát na jaře roku 1985, kdy se kytarista a zpěvák Mário Císař a hráč na foukací harmoniky Jirka ''Kozel'' Bartoš rozhodli založit vlastní kapelu. Původně se jednalo o zcela malé hudební těleso, jež mělo hrát z praktických důvodů bez bicích. Tehdejší složení souboru tvořili kromě obou zakládajících členů ještě saxofonista-klarinestyda Vítek Malinovský a baskytarista Honza Špička. V této sestavě začala Hlava B nacvičovat první repertoár ve vokovickém bytě Jirky Bartoše a také se občas nechala slyšet v legendární hanspaulské hospodě Houtyš. Dvorním textařem Hlavy B, stejně jako řady dalších hanspaulských kapel, se stává Jarda ''Tlučhoř'' Müller.

Tak jako v každé kapele i v Hlavě B se začala projevovat názorová nejednotnost, jež vyústila v personální změny. Martina Schneidera vystřídal Tonda ''Blues'' Smrčka a Vítka Malinovského Jirka ''Isan'' Novotný.

Kapela v této sestavě, doplněné navíc trumpetistou Vojtou Klusáčkem, natáčí roku 1989 u Pantonu druhou EP desku s písněmi ''Blues ve skříni'', ''Sedmikrásky'', ''Odcházím pryč'' a ''Křovák'', v němž hostuje na klarinet bývalý člen Vítek Malinovský. Tato deska odráží vývoj, který kapela za pravidelného koncertování prodělala a přináší čtveřici kompozičně propracovaných skladeb.

S postupem času si kapela získávala stále větší pozornost, proto vedoucí Mário přehodnotil původní koncept a přizval ke spolupráci bubeníka Hynka Schneidera. Zanedlouho přibyla velmi významná posila v osobě zpěváka a kornetisty Gusty Sedelmayera a celou sestavu nakonec doplnil ještě druhý tenorsaxofonista Jarda Trachta. Jediná změna se tehdy odehrála na postu baskytaristy, kdy Honzu Špičku vystřídal Martin Schneider, bratr bubeníka Hynka.

V této sestavě Hlava B zažila svoji zlatou éru završenou oceněním ''Tip Vokalízy ´86'' a vydáním první EP desky HLAVA B u Pantonu, jejímiž kmotry se stali Honza Spálený a Franta Havlíček. Vznik této desky obsahující čtyři největší hity ''Vehikl blues'', ''Jedno krásný ráno'', ''Kytara'' a ''Na cestě'' však od začátku provázely nepříjemnosti způsobené zcela nekompetentním zvukovým režisérem Václavem Zamazalem, odborníkem přes vážnou hudbu, který nepochopil poslání této hudby a prosazujíc akademická pravidla, povolal k nahrání dechové sekce hráče Vlachova orchestru, kteří atmosféru nahrávek necitlivě pohřbili. Přesto se však deska setkala s jednoznačně kladným přijetím a kapela se pilně věnovala koncertní činnosti po celé republice.

Zhruba v polovině devadesátých let se i na Hlavě B podepisuje dopad společenských změn, uspěchanost doby, potřeba profesionalizace, nedostatek času a řada dalších negativních faktorů a kapela se pomalu a tiše rozpadá. Její členové se výjimečně scházejí při zvláštních příležitostech aby si spolu po čase opět zahráli, například v novém hanspaulskému klubu u Rafa nebo při příležitosti festivalu Vlnobití na vltavském parníku Tajemství. Nezlomný duch kapely a její přátelé však na členy souboru stále naléhali, aby Hlavu B znovu probudili k činnosti.

A tak se se konečně 18. března 2012 při příležitosti Kozlíkových 55tých narozenin stalo – při společném vystoupení se spřízněnou kapelou Wooden Shoes provedla Hlava B úspěšně svůj comeback ve složení: Mário Císař, Gustav Sedelmayer, Jirka ''Kozel'' Bartoš, Vítek Malinovský, Jirka ''Isan'' Novotný, Vojta Klusáček a noví členové – baskytarista Pavel ''Chozé'' Jurda a bubeník Honza Rotta.